V posledních letech prožívám velké dilema. Miluji svůj moravský domov … i ten jihočeský. Již dlouho přemítám, pro který z nich se rozhodnout. Již dlouho střídám mezi sebou a v sobě oba dva ty krásné světy, ale cítím, že je to neudržitelné. Má mysl hledá, svítí si na cestu a přitom si přiznává, že nevidí za první zatáčku. Srdce je rozbolavělé a od samého hledání už znavené. Následují řádky jsou mým projevem vděčnosti k lesům Moravského krasu. Mnohokrát mne přijaly a současně utvářely mou představu o hlubokých smíšených lesech plných svěžího vánku a čistého blaha. Aby toho nebylo málo, tak tuto úvodní fotku jsem fotila v lese jihočeském. V té kombinaci je rozpor i soulad. Mé dva světy a životní lásky … ♥
Zde tedy mé vyznání v podobě dalšího článku pro Bílovický zpravodaj:
Kdo se kdy vnořil do lesů v okolí Bílovic, ten ví nebo aspoň tuší, jakými jsou nám okolní hvozdy darem i ochranou. Zásobárnou ticha, hlasů zvířat i šelestu listí vysoko ve větvoví. Čističkou vzduchu pro naše těla, společníkem ve dnech smutku i nekonečnou proměnou kypící nabíječkou radosti. Bohatost a pestrost okolních lesů zůstávají nadějí pro mnohé naše zvířecí společníky, rostliny, stromy, houby i další bytosti. Kolkolem Bílovic máme ochranný lesní val, který nám dopřává mnohovrstevnatý požitek z každičkého nádechu i výdechu. To blaho!
Rozmanitosti zdejších smíšených lesů právem náleží obdiv a úcta. Na rozdíl od křehkých monokultur jsou odolnější a přirozenější ve své biodiverzitě i stabilitě. Mají schopnost zadržovat vodu v krajině, filtrují ovzduší, uvolňují vonné silice a v horkých obdobích ochlazují krajinu. Listnaté stromy mají současně delší vegetační období a vše kolem sebe od jara do podzimu oživují. Smíšený les je současně symbolem přírodní moudrosti, kde různorodost znamená sílu. Jakou hojnost darů nám jejich blízkost poskytuje!
Dnes chci napsat něco více o stromu, který je nám od nepaměti blízkým společníkem. Je jím DUB, statný strom s vrapatou kůrou a typickými listy. Dub nám sám od sebe nabízí někdy svou košatou moudrost přímo, současně však můžeme využít i jeho vynikající léčivé vlastnosti. Dubová kůra je jeho bezesporu nejhojněji užívanou částí.
Kůra dubu obsahuje svíravě působící třísloviny, tzv. taniny. Tyto třísloviny umějí velmi dobře zastavovat krvácení, a proto se hodí k ošetření krvácejících ran. Taniny působí silně dezinfekčně a brání vstupu bakterií do těla. Odvar z dubové kůry se hodí k léčebným koupelím a slabší odvar můžeme užívat vnitřně jako ozdravný a chutný čaj. Při vnitřním použití působí odvar protizánětlivě, používá se při zažívacích potížích i průjmech různého původu. Dubová kůra patřila také mezi neoblíbenější léčiva pana pátera Ferdy. Doporučoval ji sbírat pouze z mladých stromků o průměru kmenu maximálně 10 cm, v čajích i koupelích. Podle pátera Ferdy pročistí dubová kůra za 6 dní tělo od všech škodlivin.
Z dubové kůry si můžeme připravit také velmi léčivou tinkturu neboli tzv. „dubové kapky“. Dubové kapky mají stahující, mírně protizánětlivý a dezinfekční účinek. Podporují regeneraci a hojení kůže a sliznic. Jsou vhodné k výplachům ústní dutiny při paradentóze, k potírání při bodnutí hmyzem. Můžeme ji využívat zevně na dezinfekci ran, k zástavě krvácení, k lepšímu hojení a také vnitřně, například při otravách jídlem a při průjmech. Ředěná vodou se hodí jako kloktadlo při bolestech v krku nebo jako nosní kapky. Oplachy působí blahodárně u osob trpících ekzémy, plísněmi, infekcemi, proleženinami a u kožních obtížích spojených s cukrovkou. Sedací koupele se používají při hemeroidech. Lahvičku s dubovými kapkami mívám trvale po ruce doma i v cestovní lékárničce.
Následující postup na výrobu dubové tinktury jsem získala od jedné sousedky kořenářky, jejíž jméno možná mnozí vytuší. V mých očích je expertkou na výrobu dubových kapek a také jejich nadšenou propagátorkou. Na základě mých vlastních dlouhodobých vynikajících zkušeností s jejími dubovými kapkami a samozřejmě také s jejím souhlasem jsem se rozhodla sdílet s vámi její osvědčený recept.
Postup: Z mladých dubů nebo náletů – s ohledem na stromy jsou nevhodnější podrostové výhony kolem vzrostlých stromů – nasbíráme začátkem jara (nejpozději v květnu, když se dub začne probouzet) větvičky maximálně na prst silné. Doma z nich oloupeme kůru, nejtenčí větvičky ponecháme celé. Sbíráme pouze mladou lesklou kůru, nesmí být porostlá řasou nebo lišejníkem. Ty posléze nastříháme na menší kousky, napěchujeme do sklenice a zalijeme silnějším alkoholem min. 50%, optimálně však 60%. Alkohol vyluhuje z kůry všechny potřebné účinné látky.
Účinné látky obsažené v dubových kapkách reagují s bílkovinami a tím dochází ke svíravému účinku a tvorbě ochranného povlaku. Na postiženém místě se vytvoří antisepticky působící membrána, pod kterou může nerušeně probíhat regenerace postižených tkání. Taniny stahují povrch otevřených ran, sráží krev a zachycují nežádoucí vetřelce. Přítomný alkohol je pomáhá ničit a přibližně po minutě pálení tlumí bolest. Ať vám dubové kapky slouží k dobrému účelu!
Všechna tato slova nechť jsou především poklonou a díkůvzdáním bílovickým lesům, duchům dubů a také lidovému bylinkaření, které nejednomu člověku (včetně mne) pomohly otevřít doširoka oči i srdce a nalézt cestu k vlastní rovnováze a zdraví.
Pozdraveny budiž naše hvozdy!
Vaše Lenka
Líbil se Vám článek? Začtěte se ještě na blogu zde >>
Jihočeška a houslistka, kterou osud zavál na velký a krásný kus života na Moravu. Miluje bylinky, moudrost babiček, domácí zázraky a cestu k soběstačnosti. Pomáhá lidem nacházet přirozenou cestu k zázrakům přírody. Inspiruje, jak si vypěstovat vlastní bio lékárnu a získávat nezávislost na komerčních produktech. Bylinkám se věnuje celý život a všemi smysly objevuje nekonečný svět přírodní moudrosti. Již pátým rokem píše také články a rozhovory pro Bílovický zpravodaj, který vychází v malebné obci na okraji Moravského krasu, kde přes dvacet let žila v domečku ve stráni u lesa společně se svou rodinou, třemi syny, kočkou a mnoha dalšími obyvateli i návštěvníky jejich zahrady. Nyní ji život vede opět k sobě a k návratu do Jižních Čech. Ráda si klade otázky a věří, že vnitřní přání dávají životu směr. Žije život, který ji baví a k životní radosti touží povzbuzovat i ostatní.
Více o Bylince Lence najdete tady Můj příběh si přečtěte zde >>