- „Jsou ještě nyní venku nějaké byliny, které můžeme využít?“
- Samozřejmě ano!
Příroda nám každý měsíc v roce nabízí své vzácné dary, kterými nás posiluje, udržuje v rovnováze i uzdravuje. A dostáváme je k dispozici zcela zdarma! Patří k nim i zimní ticho, tma a krajina bez barev, které vyživují, uklidňují a léčí naše často přetížená těla i duše. Protože bez tmy se nic nerodí a bez světla nic nevykvétá.
Ačkoli léčivé rostliny v této době klidu převážně hybernují a nabírají sílu, můžeme je nacházet a využívat i v zimě, a to i přesto, že většina z nich je tzv. zatáhlá do země a neroste. Avšak i nyní jsou kolem nás v přírodě rostliny a stromy, které můžeme laskavě požádat a použít. Některé z nich jsou dokonce natolik odolné, že se nám nabízejí k využití i v prosinci. Když se během procházky zastavíme a přesměrujeme svou pozornost k zemi a k tomu, co z ní vyrůstá, dozajista některé rostliny objevíme!
Přímo u země můžeme i nyní nacházet jemné rostlinky podobající se peří, listy řebříčku obecného. Ten je známý především svým vlivem na ženskou hormonální rovnováhu, avšak nápomocný může být všem, neboť obsahuje mimo jiné křemík – esenciální zdroj pro obnovu kostí.
Jemné jako peří … a přitom v sobě ukrývají tolik síly a vitality … lístečky řebříčku a popence pěkně pospolu (fotka z přelomu ledna a února)
V blízkosti řebříčku i nyní často najdeme rozety jitrocele kopinatého. Mnozí z nás již jistě vyzkoušeli jeho sílu hojit rány, a v případě jitrocele to platí nejen ty vnější, ale také na ty vnitřní, duševní. Jitrocel obsahuje celou paletu vitamínů, hořčík i chlorofyl.
Kdo hledá, ten najde … Takhle vypadí v trávě rozety jitrocele kopinatého na přelomu ledna a února …
Velice odolný mrazu je i popenec obecný. Popenec může podpořit rozpouštění hlenů jako podpůrná léčba při lehkých onemocněních dýchacích cest, kdy popencovou nať povaříme ve vodě 3 minuty a necháme 15 minut vyluhovat. Čerstvý popenec je zdrojem vitaminů A a C, mladé rostliny se dají výborně použít například do nádivek a salátů jako alternativa petrželky, do pomazánek, tvarohu a vajíček. A stejně tak je tomu i s ptačincem žabincem, který na záhonech často přežije celou zimu bez úhony a jeho jemná osvěžující chuť nám zpestřuje chléb s tvarohem a solí i po Vánocích.
I nyní, v průběhu zimních měsíců, vídávám některé roky v trávě květy sedmikrásky. A pak je tu dozajista jeden z největších otužilců našich krajů, pampeliška. Její mladé lístky nyní nejsou tak hořké, ačkoli hořčiny jsou tělu obecně přínosné a bohužel se z našeho jídelníčku často vytrácí. V mezičasech mezi mrazy, pokud není půda do hloubky zcela promrzlá, si z jejího kořene můžeme jednoduše připravit kořenový čaj.
Sedmikráska má tolik odvahy, že se ani v průběhu prosince, ledna i února nebojí ukázat světu své něžné květy …
Pamapeliška je fantastická ve své schopnosti pročisťovat organismus, krev a játra. A že je hořká? To k tomu právě patří! Hořké chutě nám obecně v jídelníčku chybí, ačkoli pro nás mohou být tak prospěšné …
Další vynikající čerstvý zimní čaj si můžeme uvařit z jehličí, na který se dají využít koncové větvičky borovice, smrku nebo jedle. Pozor, ne z tisu nebo z thůjí! Starší jehličí má vyšší koncentraci vitamínu C, ale jeho chuť je trpká, proto používám spíše malé koncové větvičky, protože čaj z mladšího jehličí je chutnější. Pomáhá při nachlazeních, kašli, rýmě i jako lahodné voňavé zimní pohlazení plné léčivých silic. Jeho příprava je jednoduchá, stačí jehličí zalít vroucí vodou a nechat přibližně 20 minut luhovat. Popravdě, občas do čaje přidám i šišku nebo kousek smůly, kterou uvidím na kmeni stromu. Opravdu výborný je v kombinaci s trochou medu!
Přemrzlé plody hlohu a šípků jsou nyní možná ještě chutnější než na podzim a jsou vítaným zpestřením zimních vycházek. Ještě ráda zmíním, že všechny uvedené ingredience nepotřebujeme konzumovat ve velkém množství, pro naše tělo jsou přínosné i v podobě jemnohmotné informace.
Zimní čas je také mimo jiné obdobím hledání a nalézání úžasných a zázračných medicinálních dřevokazných hub. Pokud se nám v lese ukáží, je možné z nich vyrobit tinktury nebo je nasušit. Ale protože se doba jejich sběru neomezuje jen na vánoční čas, tak o nich napíšu víc …. zase příště!
Vaše Lenka
Jihočeška a houslistka, kterou osud zavál na Moravu žije život, který jí baví a chce k němu povzbuzovat i ostatní. V domečku u lesa bydlí společně se svým mužem, třemi syny, kočkou a mnoha dalšími obyvateli i návštěvníky jejich zahrady. Miluje bylinky, moudrost babiček, domácí zázraky a cestu k soběstačnosti. Ráda si klade otázky a věří, že vnitřní přání dávají životu směr. Pomáhá lidem nacházet si přirozenou cestu k zázrakům přírody. Inspiruje, jak si vypěstovat vlastní bio lékárnu a získávat nezávislost na komerčních produktech. Bylinkám se věnuje celý život a všemi smysly objevuje nekonečný svět přírodní moudrosti. Již třetím rokem píše články pro Bílovický zpravodaj.
Více o Bylince Lence najdete tady Můj příběh si přečtěte zde >>