Tak jsem se v poslední době dozvěděla, že Facebook už pravděpodobně nepodporuje příspěvky, ve kterých vyhodnotí jako klíčové slovo slovo „imunita“. Imunita totiž údajně algoritmům vůbec nevoní. A tak jí zatrhly reklamu. Všemocný pan FB ji už prý nechce.
Ale přitom by jí chtěli všichni.
Kvalitní, vysokovýkonnou, efektivní, nabušenou! Takovou, co nikdy nezklame. Aktivní zásahovou jednotku, na kterou se dá spolehnout a která vždycky v nouzi zabere na stopade procent. Vlastně takovou policii, která „pomáhá a chrání“ vždycky, když je a bude potřeba.
No ano. Každý si tu svou hledá někde jinde. Někdo věří v přirozenou inteligenci vlastního těla. Někdo je zas klidnější, když mu to hlídá někdo jiný. Někdo si rád za podporu připlatí a někdo zase doufá, že to vymyslí někdo za něj. A někdo se zas dokonce bez rozpaků podvolí tomu, co mu někdo cizí přikáže. Někdo. Třeba Autorita s velkým „A“. Ovšem jak pro koho…
Záleží totiž asi vždy na tom, komu chceme uvěřit. V mnoha věcech jsme my lidé často opatrní. Jen tak někomu nenalítneme. Máme přece spoustu zkušeností, pouček a také zákonů, jak si své soukromí bránit. A přeci…
Není to ještě tak dávno, kdy jsem věřila ve svobodu jako v něco přirozeného, za co už se není třeba brát. Jako něco, co už tu jednou provždy máme a co nám už jen tak někdo nevezme…
Jak naivní jsem byla! Stále se učím. Svou svobodu často bez boje odevzdáváme do rukou někomu, komu se dá věřit jen těžko. Nyní už vidím, že svou vlastní cestu ke svobodě si musíme dnes a denně vybojovávat sami.
Ale svoboda rozhodování současně bolí. Je tak těžké udělat ten krok a převzít odpovědnost do vlastních rukou. Přesto věřím, že jak s tím člověk jednou začne, nemůže už jen tak couvnout zpět.
Je určitě snazší „uvěřit“, že to za nás vyřeší někdo jiný. Není to ovšem cesta do pekel?
Ta naděje tu ale ještě stále je.
I když tolik lidí v minulosti i nyní svůj vlastní boj za svobodu (zdánlivě) prohrálo… Za sebe totiž doufám, že ne tak docela. Mohou nám totiž ukazovat cestu. Mnoho z nich vidíme dennodenně před očima – stačí se jen rozhlédnout.
A proč to všechno vlastně?
Chtěla jsem jen napsat… naše imunita a nejen ona… je naše zodpovědnost… naše naděje…
… a naše cesta…
Dopřejme si svobodu. Nic víc si vzájemně nemůžeme dát.
Vaše Lenka
Líbil se Vám článek? Začtěte se ještě zde >>
Více o tom, jak si užít bylinky v různých podobách každý den, najdete zde >>
Jihočeška a houslistka, kterou osud zavál na Moravu, žije život, který jí baví a chce k němu povzbuzovat i ostatní. Společně s manželem, jejich třemi syny, kočkou a morčetem bydlí v domečku u lesa. Miluje bylinky, moudrost babiček, domácí zázraky a cestu k soběstačnosti. Věří, že vnitřní přání jsou tím, co dává životu směr. Pomáhá lidem nacházet si přirozenou cestu k zázrakům přírody. Inspiruje, jak si vypěstovat vlastní bio lékárnu na celý rok i získávat nezávislost na komerčních produktech. Více o Bylince Lence najdete tady Můj příběh si přečtěte zde >>