Už jste ochutnali smrkový sirupový med?

Že ne? Tak to máte nejvyšší čas si tuhle pochoutku vyrobit a okusit!

Nyní je docela populární vyrábět bylinné sirupy metodou „zastudena“ prokládáním a vrstvením cukru. Také jsem to zkusila. Nebylo to špatné. Ale jen mě to utvrdilo v tom, že na způsob výroby smrkového sirupu i medu pomocí vaření nedám zkrátka dopustit.

Proč?
→ Tak zaprvé: mám z toho procesu větší radost. Celé mi to krásně bublá v kotlíku pod rukama a naplňuje mě to nadšením dávných alchymistů. Můžu ovlivňovat vývoj a to mě prostě baví.

→ Za druhé: sirup mám hotový během jednoho večera a pak už se jen kochám pocitem, že „mám hotovo“.

→ Za třetí: s tímhle vařením sirupů a medů mám tolik zkušeností, že už se nemusím obávat, že by se mi to dodatečně při skladování zkazilo a má práce přišla nazmar.

→ A za čtvrté: mám zkrátka lepší pocit z převařeného cukru. Když je pouze rozpuštěný v rostlinné šťávě, tak mě to tolik neláká… ale to je můj osobní názor.

Tohle je náš pan Smrk…

Takže jestli vás tahle smrková alchymie zlákala, pojďme na to, je nejvyšší čas! 🙂
Mladé smrkové výhonky, které na výrobu sirupu/medu použijeme, by neměly být delší než 10 cm, optimální délka je tak cca do 8-mi cm. Jsou totiž ještě šťavnaté a voňavé. 

Při stříhání smrkových výhonů mi opět pomáhal můj nejmenší pomocníček. Měli jsme se u toho moc dobře…

Po sběru větvičky neumývám…

Pokud jste četli můj recept na výrobu pampeliško – sedmikráskového sirupu, budete to mít už teď snadné. Smrkové výhonky, kterými jsem naplnila hrnec (v mém případě třílitrový), zaliji vodou a přidám dva citróny, které jsem zbavila slupky a nakrájela na kolečka. A vařím. Asi tak 15 minut. Domácností se line neskutečná a intenzivní vůně lesa. Odstavím a uložím na chladnější místo do druhého dne.

Tak trochu „Vánoce“ na konci května…

Druhý den jsem tekutinu zkoušela přecedit přes plátno, ale bylo příliš jemné, tak se mi to nedařilo. Nakonec jsem zvolila metodu dvojitých sítek, přičemž to malé je opravdu to nejhustší, které doma mám. Výsledkem tohoto procesu je krásně mléčně zbarvená tekutina. A teď teprve začíná to vzrůšo! 

Systém dvojitých sítek to vyhrál…

Zvážím a na 1 kg tekutiny dám necelé kilo cukru. Někdo rád třtinový. Já ho také ráda třeba do drobenky. Ale v tomto případě dávám český krystal. A začnu vařit. A koukám se na ten zázrak. Na tu neuvěřitelnou postupnou proměnu. Žasnu. Ano, ještě stále nad tím žasnu! Je to nádhera. Jako tekutá pryskyřice v kotlíku babky kořenářky v chaloupce na lesním palouku.
Posuďte sami: 

Čuri muri fuk – bílá pára stoupá z luk! Kapku krve dračí, … už to z kotle hučí!

Doba vaření záleží na tom,  jak to kdo chce mít „husté“. Tentokrát jsem toužila po konzistenci mezi sirupem a medem a vařila jsem asi hodinu a půl. Na začátku se občas tvořila pěna, kterou jsem sbírala lžící. Lektvar jsem občasně míchala, obzvlášť na začátku, ale nějak moc se to nepřipaluje. Probublává to a redukuje se to samo. Výhodou je hrnec s větším průměrem, protože to jde rychleji. 

Před koncem vaření zkusím na talířku nechat trošek sirupu vychladnout, abych měla představu o výsledné hustotě. Do předem v troubě předehřátých skleniček nalévám vroucí zázrak. Na chvíli otočím víčkem dolů. A pak už se jen kochám. A tetelím se radostí, že jsem to letos zvládla a nepropásla: jupííí!

Možná se ptáte: a proč do toho vlastně jít?

Je to vynikající zásoba chuti na zimu, kdy něco takového je současně přímo dokonalá esence lesní vůně.

A přínos pro zdraví?
Léčivou sílu mladých smrkových výhonků znali už naši předci a jejich protizánětlivé a dezinfekční účinky byl hojně využívány. Obsažená silice totiž dokáže zmírnit či potlačit příznaky nachlazení, ulevit při rýmě a kašli, neboť příznivě působí na rozpouštění hlenů. Dokáže ale také zmírnit revma a utišit bolesti svalů. Díky vysokému obsahu antioxidačních flavonoidů a fenolů při užívání sirupu posílíte také imunitu. Smrkový sirup podle tohoto receptu vám vydrží bez problémů i několik let.

Takže.., proč to nezkusit?

… až se zase za půl roku zima zeptá…

Vaše Lenka