Říká se, že ta pravá, skutečná tma tmoucí, je už velkou vzácností. Dalo by se také klidně prohlásit, že se ze tmy stalo nedostatkové zboží. Tak dlouho jsme proti ní brojili a snažili se jí ze života vypudit, až se nám to skoro povedlo.
Dennodenně krademe noci její sílu a vyháníme ji ze všech sil. Lampami, ponocováním, halasnými večírky, světlem notebooků i mobilů. Neochvějně věříme, že máme právo na světlo i v hluboké noci. A tak jsme postupně začali tmu odmítat a zbavovat se jí jako zbytečného harampádí.
Proč dnešní člověk tolik touží po světle a s ním spojené aktivitě, proč na nich tolik lpí? Světlo nás rozptyluje, nabíjí a zrychluje a udržuje ve vnějším světě, jeho energii a lesku. Díky tmě se však zase můžeme ponořit hluboko do sebe, zpomalit a nacházet vnitřní klid. Světlo a plnost života na jedné straně a temnota se svým uzdravujícím prostorem ticha na straně druhé jsou plně rovnocennými stranami jedné mince. A nic na tom nezmění ani naše snaha tmu z našich životů vyhnat.
Právě v prosinci vládne tma tou největší silou. A my se jí často snažíme vzdorovat a bránit si svou každodenní porci aktivních hodin za každou cenu. Stůj co stůj. Přírodě, duchu i tělu navzdory. Ale pak se divíme, když je to právě naše tělo, které vykřikne ono nechtěné, nežádoucí, ale přesto nepřeslechnutelné „STOP!“ a zabrzdí tak naše neudržitelně sebezničující tempo. Můžeme s tím bojovat anebo si dovolíme se tomu zpomalovacímu procesu pokojně odevzdat.
Kdy jindy lépe než právě teď? V některé dny se ještě ani pořádně nerozední a už se zase pomalu stmívá. Nechat se pohltit tmou vyžaduje často odvahu i důvěru. Avšak ten, kdo se k tomu odhodlá, objeví dozajista poklady, které se netřpytí na povrchu, ale pokojně čekají v hlubině srdce. Bylinek, které nám mohou napomoci ke zklidnění a vtáhnou nás blíž k sobě, je mnoho. Ráda budu jmenovat například třezalku, dobromysl, meduňku, kořen kozlíku, růži, vrbku úzkolistou, chmelové šištice, levanduli, šišák bajkalský, heřmánek, šantu, mučenku nebo anděliku. Významný český bylinář Pavel Váňa doporučoval na uklidnění a také proti hněvu tuto bylinnou směs: stejný díl květů měsíčku a natě řepíku smícháme, zalijeme vroucí vodou a necháme 10minut luhovat. Tento medem oslazený čaj poté po doušcích popíjíme.
Odhodlala jsem se s vámi sdílet také můj vlastní uzemňovací a zpomalovací rituál pro zimní období, který mne do tmavých a táhlých chutí a vůní přirozeně a blahodárně zahalí. Jak tedy na to?
Ve vodní lázni pozvolna rozpustím spolu s máslem nebo smetanou kvalitní hořkou čokoládu. Možná by někdo zatoužil přidat i trochu cukru, což je možné, ale já to nedělám. K vonící čokoládě přiliji podle chuti naší stejně tak tmavou domácí ořechovici z bílovických ořechů a nechám ty dva temné tóny propojit. Umím si představit, že by se ořechovice v tomto případě dala případně nahradit i například tmavou višňovicí. Vzniklé blaho je kouzlem zimního večera, kdy se tma za oknem zhmotní i v malém plechovém hrníčku, ze kterého si ji pomalu a vděčně vychutnávám a svou duši nechám zvolna plynout spolu s ní.
Přírodní řád je často o krok před námi. Celá krajina se již zahalila do závoje klidu a odpočívá. Nabízí nám tak dokonalé podmínky k tomu, abychom dokázali odpoutat svou pozornost od vnějších dojmů a mohli hledat tajemství uvnitř svého nitra. Právě dlouhé zimní noci jsou přirozeným prostorem odpočinku a ochrany, neboť teprve v temnotě můžeme naplno procítit, kde je ukryt ten nejniternější a nejvzácnější paprsek světla.
Kéž je i nám dopřán odpočinek a umíme si jej navzájem i sami sobě darovat. Kéž dokážeme upřímně přijmout požehnání té hluboké, léčivé tmy! Možná pak v sobě najdeme i důvěru nechat se od ní obejmout a ponořit se do její uzdravující náruče. Abychom s její pomocí mohli nalézt to, co na naší další cestě budeme ještě tolik potřebovat… Sami sebe.
Pokoj ať zůstává s vámi všemi!
Vaše Lenka
Jihočeška a houslistka, kterou osud zavál na Moravu žije život, který jí baví a chce k němu povzbuzovat i ostatní. V domečku u lesa bydlí společně se svým mužem, třemi syny, kočkou a mnoha dalšími obyvateli i návštěvníky jejich zahrady. Miluje bylinky, moudrost babiček, domácí zázraky a cestu k soběstačnosti. Ráda si klade otázky a věří, že vnitřní přání dávají životu směr. Pomáhá lidem nacházet si přirozenou cestu k zázrakům přírody. Inspiruje, jak si vypěstovat vlastní bio lékárnu a získávat nezávislost na komerčních produktech. Bylinkám se věnuje celý život a všemi smysly objevuje nekonečný svět přírodní moudrosti. Již třetím rokem píše články pro Bílovický zpravodaj.
Více o Bylince Lence najdete tady Můj příběh si přečtěte zde >>