Ono se to teď už všude ví. Že ta kopřiva je jedlá, že jo. A že je dokonce taky zdravá. A že je to vlastně takový zázrak přírody. A že kdybyste chtěli do sebe dostat stejné množství minerálů a vitamínů, jako obsahuje mísa kopřiv, například ve formě čínského zelí z obchodu, museli byste ho sníst několik kilo. No ano, to už se všechno ví. Ale řekněte upřímně – komu se pak do té kopřivačky opravdu chce..? 🙂
Ono se v těch receptech také píše, jak je to jednoduché, jak je to rychlé. Jak se ty kopřivy jen spaří, jen rozmixují (skoro samy), jak je to šupšup na stole…
A pak prdlajs. Jeden kastrol, druhý kastrol, mixér, dřez i prkénko, vlastně celá kuchyň je plná kopřiv!
Když chci uvařit pro naší rodinu pořádnou kopřivovou polévku, potřebuji jí mít aspoň 4 litry. A to chce fakt čas. A taky chuť se s tím piplat. Ta totiž někdy chybí. A to pak nemá smysl. Ale tentokrát bylo obojí. A navíc na zahradě kopřiv plný svah. A můj muž už měl nastartovanou sekačku! Tak to byl ten impuls. Najednou to nabralo obrátky. Tyhle kopřivy do kompostu nedám! Půjdou pěkně na talíř!
Věrné a nerozlučné kamarádky:
Kopřiva a bršlice
Kdo někdy umýval plnou náruč kopřiv, tak to ví. Je to na dlouho. Já si napřed z kopřiv odstříhala jen ty šťavnaté vršky a listy. Tuhé stonky neberu. A začnu máchat ve vajlinku. Jedna voda, druhá voda, třetí voda. No to by už snad mohlo stačit! Ve vodě stále něco plave. Smítka, zrnka písku, mravenci… No tak tedy dobře. Čtvrtá voda… Ale už fakt jako dost…!
Spolu s kopřivami jsem umývala i bršlici. Ta to se mnou dlouho neměla jednoduché. Snažila jsem se jí zbavit. Nechutnala mi. Ale už je to pryč, krizové období jsme spolu šťastně překonaly! Už to spíš vypadá jako láska na celý život. Takže kde jsem to skončila? No ano, bršlice půjde s tou kopřivou do hrnce také.
Nejdříve si do něj dám na máslo a olivový olej cibulku a po chvíli také mouku, zapražím a zaliji vodou a šup tam tu zelenou nálož. Osolit, opepřit. Chvíli povařím. Pak přijde na řadu mixér. Komu by se to však chtělo mixovat vařící? Čekám, až mi to zchladne. Zatím si orestuji kostičky chleba. A pak tedy mixuji v mixéru. Už mám také ten supervýkonný. Je to parťák. Sem tam trochu obsahu vyšplíchne. Ale komu by to vadilo? Stejně už je půl kuchyně od kopřiv zelená…
Znáte to taky? Že když rozmixujete kopřivy, tak tam ta její vlákna jsou stále trochu na jazyku nepříjemně cítit? No aby ne! Vždyť odolná kopřivová vlákna se kdysi používala i na výrobu košilí..
Takže další fází je vytáhnout cedník a všechno to přecedit. Zelené už je vlastně skoro všechno. Tak je to jedno. Ale ta barva je luxusní. Kdo vám takovou prvoprémiovou zelenou naloží v restauraci na talíř?! Ten wellness pro buňky za to přece stojí! Něčím se člověk v tom divokém procesu uklidnit musí…
Teď už stačí jen dochutit, někdo má rád česnek a někdo ho nemusí. A zakápnu smetanou!
Na závěr ještě přidám svůj domácí kombuchový ocet. Je jemný a plný života. Je to lahoda. O něm zase někdy příště.
A teď už je to vážně hotové. Jen si ještě pro radost poumývám půlhodinku nádobí. Tak se nenechte odradit. Já to tak vážně nemyslela! 🙂
Vaše Lenka
Líbil se Vám článek? Začtěte se ještě zde >>
Více o tom, jak si užít bylinky v různých podobách každý den, najdete zde >>
Jihočeška a houslistka, kterou osud zavál na Moravu, žije život, který jí baví a chce k němu povzbuzovat i ostatní. Společně s manželem, jejich třemi syny, kočkou a morčetem bydlí v domečku u lesa. Miluje bylinky, moudrost babiček, domácí zázraky a cestu k soběstačnosti. Věří, že vnitřní přání jsou tím, co dává životu směr. Pomáhá lidem nacházet si přirozenou cestu k zázrakům přírody. Inspiruje, jak si vypěstovat vlastní bio lékárnu na celý rok i získávat nezávislost na komerčních produktech. Více o Bylince Lence najdete tady Můj příběh si přečtěte zde >>