No jako fakt.
U nás doma ví i malé dítě, že sníst se dá ledacos. Pravdou je, že ne vždycky se do toho člověku chce. Prostě sáhne radši po salátu než po… (doplňte si sami). Jenže když jsem nedávno musela pohlédnout pravdě do tváře a podívala jsem se zblízka na jeden záhon (jakože s meduňkou, řepíkem, bukvicí lékařskou, řebříčkem, estragonem a echinaceou)… no zkrátka, co vám budu vyprávět… vypadal takhle:
Asi se nebudete divit, že moje vnitřní nastavení nebylo právě: „ó, jak já ten plevel miluji, neboť je tak chutný!“ Spíš jsem měla vážně chuť hodit do toho záhonu vidle. Za to, že jsem tak neudělala, vděčím třapatce a estragonu. Na ostatní bych se v tu chvíli nejspíš asi vykašlala, protože těch bylinek mám po zahradě spoustu, ale tyhle dvě jinde ne. Takže jsem s lopatkou v ruce zaklekla a…
…a když už jsem se nějakou tu chvíli s tou bršlicí lopotila, nadávala jí a a vnitřně syčela, došlo mi, že to vlastně můžu zkusit i jinak. Nějak to otočit. Abyste mi rozuměli, nemám bršlici kozí nohu ráda. Kdysi jsem s ní něco zkoušela, když jsem byla těhotná a od té doby mi prostě vadí. Jenže při tom plení mi došlo, že jestli tenhle svůj přístup rychle nezměním, bude mě ta hodina, co tím plením strávím, pěkně štvát. A já si jí chtěla užít.
Při bližším ohledání se nedalo nevšimnout, že ta bršlice má vážně moc pěknou jemnou barvu. Dalo by se skoro říct, že vypadala „šťavnatě“. Inu, zkrátka rozhodla jsem se, že jí dám šanci, že to s ní ještě jednou zkusím. Pro svoje vlastní dobro a blaho.
V tu chvíli se něco změnilo. Ten proces už mi tolik nevadil. Těšila jsem se na příběh s novým koncem.
Listy jsem odkládala stranou a poté zlehka omyla v míse. Vlastně… šťavnatý bio materiál 🙂
A pak už stačilo jen málo… Pokrájet najemno, olivový olej, himalájská sůl, slunečnicová semínka a trocha česneku. Můj mixér není nic moc, proto jsem množství rozdělila na dvě části. Výsledek vypadal takto:
Pesto z bršlice!
To pesto bylo vynikající! Zmizelo ještě tentýž den. Na nasucho opečených topinkách bylo přímo famózní. Dokonce tvrdím, že za svým bazalkovým bratrem nepokulhávalo ani o píď. Nekecám!
A pro ten velký úspěch jsem napříště kozí nožku společně s dalším „plevelem“ pokrájela a zlehka spařila se špenátovými listy, cibulkou a česnekem na pánvi. Přidala kuskus, balkánský sýr a trochu tuňáka a obědový salát z pánve byl na stole.
Tahle příhoda mi pomohla. A netýká se to jen plevele v záhonech.
Zkrátka, ikdyž to třeba někdy nestojí na začátku za nic, ještě pořád to může dopadnout skvěle…
A tak teď, když si jdu na záhon pro špenátové listy, vezmu je i s ptačincem. Když si trhám oregano, vezmu ho i s pampeliškou… 🙂 A sem tam jetelíček? Nevadí! Tu množinu surovin, co je „k jídlu a co už ne“, jsme si možná nastavili zbytečně těsnou. Baví mě dělat z ní kroky do neznáma a ráda tu radost posílám dál. Pokud dané rostlinky neznáte, doporučuji aplikaci PlantNet, která leccos napoví.
A možná, že to platí i pro víc věcí, co nám přijdou v životě do cesty…
… chceme radost, ale roste s ní sem tam i smutek…
… chceme lásku, ale jen ta čistá, bez bolesti, k natrhání nikde není…
… a že je pro nás ten plevel v jídle a vlastně i v životě zdravý, víme už asi skoro všichni. Jen se nám tomu často… nechce věřit… ♥
Takže pro dnešek… užijte si plevel i život!
Vaše Lenka
Líbil se vám článek? Začtěte se ještě zde >>
Více o tom, jak si užít bylinky v různých podobách každý den, najdete tady >>
Zaujal Vás článek nebo Vás k tématu něco zajímá? Napište mi, budu se těšit…
Jihočeška a houslistka, kterou osud zavál na Moravu, žije život, který jí baví a chce k němu povzbuzovat i ostatní. Společně s manželem, jejich třemi syny, kočkou a morčetem bydlí v domečku u lesa. Miluje bylinky, moudrost babiček, domácí zázraky a cestu k soběstačnosti. Věří, že vnitřní přání jsou tím, co dává životu směr. Pomáhá lidem nacházet si přirozenou cestu k zázrakům přírody. Inspiruje, jak si vypěstovat vlastní bio lékárnu na celý rok i získávat nezávislost na komerčních produktech. Více o Bylince Lence najdete tady Můj příběh si přečtěte zde >>