Když je sníh a mráz za oknem, bylinkový čaj potěší nejvíc…

Tentokrát bych se s Vámi chtěla podělit o ten úžasný pocit, který člověk zažívá, když si na konci zimy sype do konvičky vlastnoručně nasušené bylinky. Je to něco, co si může dopřát úplně každý. V jednoduchosti je prý krása a tady to platí na sto procent.

Třezalka, echinacea, dobromysl…

Je to vlastně prosté. V létě se projdete loukou (já tedy nejraději tou „českokanadskou“) s nůžkami v ruce a taškou na rameni. Počasí vám hraje do karet…. barvy a vůně si pohrávají s vašimi smysly… a vy jste na lovu…!

Lovit se dá ledascos, ale tentokrát se doporučuje občas sklonit hlavu. Možná je v tom kousek pokory, kterou je třeba bylinkám projevit dřív než je člověk s vděčností utrhne.

Mám osobně takový rituál… než začnu trhat, sbírat, stříhat… vždycky nejdříve poděkuji. Za ty dary. Za tu chvíli. Za to, že mohu čerpat sílu z bylinky, kterou trhám. Je to chvíle vědomé vděčnosti a… teď v únoru, když sypu třezalku ze sklenice, všechny ty vůně a vzpomínky jsou tu přítomné.

Tenhle zázrak si můžeme užít všichni. Zima třese vločky z širokého rukávu a sněhu dnes opět napadlo po kotníky…, ale sušené bylinky, stále ještě plné vůně rozkvetlé louky, jsou tu. Vzácný dar.

Voní létem, voní loukou…

Tenhle článek, to je prostě taková upoutávka na jaro. Už to brzy přijde a pak to bude najednou fičák. Lepší je připravit se už pomalu ale jistě teď na první podbělové květy. Naberme si letos společně ze zázraků přírody a nechme napřesrok drahé „léky“ na prevenci plavat!

Děkuji, že jste dočetli až sem. Třeba ta dobromysl zavoněla až k vám…

Vaše Lenka

Více o tom, jak si užít bylinky v různých podobách každý den, najdete zde >>

Zpět na výpis všech článků tudy >>