(Po)Velikonoční proutí… co s ním?

Velikonoce jsme v naší kouzelné vesničce oslavili všem nepřízním navzdory i letos. Možná ne úplně tak, jak bychom si přáli, ale naštěstí je tu tradice stále živá! A díky ní jsme si mohli opět po roce užít omlazení prvními jarními proutky i dobroty z domácích kuchyní.

Mám doma čtyři chlapy. A ti před Velikonocemi slídí po okolí po vrbových prutech. Vzhledem k tomu, že to kluci jen tak nevzdávají, každý rok nakonec nějaké to proutí najdou. Ale zjistili, že až tolik možností, kde je najít, v naší vesnici není.

Pomlázky se naštěstí i letos klukům vydařily. Za jejich promrskání jsem vždycky ráda, protože těmhle pohádkám o „omlazení“ prostě vždycky ráda věřím!

Velikonoce vystřídala několikadenní metelice. A nám ve váze na stole zůstaly tři proutky, které se už do pomlázek nevešly. Dva z nich pustily kořínky a krásně se zazelenaly. Nastal čas pokusit se vrátit zpátky to, co jsme si vzali.

A tak jsme vyrazili s naším nejmladším k Melatínku. Je vždycky ochotný pomáhat a pokud u toho může ovládat i nějaké nářadí či náčiní, je dokonale šťastný.

Zkusili jsme proutky zasadit k potoku. Možná to nevyjde. Ale možná jo!
A za tu naději a šanci pro bílovické vrbky to prostě stojí… 🙂

Krásný den všem!

Vaše Lenka

Zpět na výpis všech článků tudy >>