Chtěla jsem dnes psát o jarních bylinkách.
Ale nějak mě to vede jinudy.
Asi je to tím počasím, postní dobou, zprávami zvenčí, kdo ví…
Šla jsem dnes kolem jedněch z našich dveří a najednou jsem je zničehonic uviděla jinýma očima.
Viděla jsem tenkou škvírku, která byla známá a současně… jakoby nabízela možnost představit si za ní cokoliv…
Snad my všichni otevíráme s každým ránem jedny z našich vlastních dveří.
Kam nás zavedou..?
Nikdy vlastně nevíme přesně…
Do světa známého či neznámého, do zahrady plné světla nebo do chodby bez oken?
Na výšinu lidských snů nebo do podzemí našich obav?
K sobě blíž nebo někomu jinému do cesty?
K naplnění radostí nebo k bolestnému poznání?
A jsme to my, kdo děláme ten první krok, znovu a znovu
a s novou nadějí otevíráme dveře našich víček…
a před námi je…
Pohlazení jako sen
z vláken chvílí utkán den
probudíš se
je tu ráno
další šance říci ano
Životu…
Vaše Lenka
Zpět na výpis všech článků tudy >>
Jihočeška a houslistka, kterou osud zavál na Moravu, žije život, který jí baví a chce k němu povzbuzovat i ostatní. Společně s manželem, jejich třemi syny, kočkou a morčetem bydlí v domečku u lesa. Miluje bylinky, moudrost babiček, domácí zázraky a cestu k soběstačnosti. Věří, že vnitřní přání jsou tím, co dává životu směr. Pomáhá lidem nacházet si přirozenou cestu k zázrakům přírody. Inspiruje, jak si vypěstovat vlastní bio lékárnu na celý rok i získávat nezávislost na komerčních produktech. Více o Bylince Lence najdete tady Můj příběh si přečtěte zde >>