Jak to bylo letos s fialkovým cukrem…

Fialek byla letos plná zahrada… Už jste je měli někdy v kuchyni?
My jsme se letos nadchli pro výrobu domácího fialkového cukru. 
Máme totiž doma jednoho pekaře – cukráře, který měl o tuhle kouzelnou ingredienci opravdu zájem! (… o něm i dobrotách, které pro nás peče, píšu zde >>)

No, vždyť já vím, že tenhle článek přichází pozdě. Že už je po fialkách. Že už je teď těžko někde najdete…
Jenže! Třeba si za rok, až opět rozkvetou v jarní trávě, vzpomenete, že tu něžnou vůni chcete zažít… v domácích sušenkách, i v narozeninovém dortíku, i v domácí šlehačce… a pak – přijde ta správná chvíle i pro vás! ♥

Je to voňavá a jemná záležitost, tahle fiaLenka… Zrcadlí se v ní prostota i luxus. Při sběru nikdy neodolám a spousty jich sním jen tak, přímo z trávy. Tu jemňoučkou a medovou vůni a chuť si pak člověk nese na jazyku ještě dlouho a nechce se jí vzdát. 

Fialky jsme společně se synem posbírali přibližně během hodinky. Měli jsme jich dva talíře. Ruce nám voněly a v ústech jsme měli sladko.

Doma jsme pak fialky podrtili spolu s krystalovým cukrem v mlýnku na kávu. Drcení je potřeba zastavit včas, aby se konzistence cukru udržela ještě jemně krystalová a sypká. Je to záležitost jen několika málo okamžiků. Po rozemletí jsme fialkový cukr rozprostřeli na talířek a nechali směs asi deset dní vyschnout. Teprve pak jsme ho uzavřeli do skleničky.

Jestli jste to letos nestihli a nezkusili, těšte se napřesrok. I my jsme to letos zažili poprvé.
S ochutnáváním fialkového cukříku bylo dost těžké přestat. Ale už se těším na voňavou a jemně probarvenou pěnu na čokoládovém dortíku…

Řeknu vám takové svoje tajemství…
totiž… tenhle violkový cukr….
zkrátka…
jsem si skoro jistá, že přesně takhle voní víly…♥

Vaše Lenka

Zpět na výpis všech článků tudy >>

Více o tom, jak si užít bylinky v různých podobách každý den, najdete zde >>