WANTED: Dobré jídlo z okolí!
Místním producentům na stopě aneb rozhovory o lokálních potravinách
Prosinec 2023
Voňavé bílovické perníčky
Mnozí z vás jste již jistě měli příležitost potkat se s usměvavou paní učitelkou bílovické základní školy Mgr. Danou Dostalíkovou. Možná víte a možná také ne, že dokáže kouzlit úchvatné krajkové zdobení na svých voňavých a křehkých perníčcích. A to nejen na těch v obvyklé velikosti, nýbrž dokáže s elegancí sobě vlastní vyrobit a nazdobit také nádherné perníkové chaloupky, věnce, postavy, svatební perníčky a další zázraky. Pokud se vaše děti někdy zúčastnily Mikulášské nadílky před kostelem, pravděpodobně jste si donesli domů i perníčky, které paní Dana Dostalíková po mnoho let obětavě a současně s láskou do balíčků pro děti vkládá. Dovolila jsem si jí požádat o rozhovor a ona byla tak velmi laskavá, že přijala.
Milá Dančo, moc si vážím, že jsi přijala nabídku k rozhovoru, ačkoli vím, že netoužíš po velké pozornosti ani publicitě. Tvoje perníkové výrobky jsou však natolik krásné, že stojí za to, aby se o nich mohli čtenáři dozvědět víc. Můžu se Tě zeptat, jaká cesta Tě přivedla k pečení perníčků a kdo Tě na ní inspiroval?
Už jako malá holka jsem vždycky pomáhala mamince a babičce péct cukroví, perníčky. Moc se mi líbila ta vůně. Perníčky jsme doma pekli každé Vánoce s babičkou, ale ona je nezdobila sáčkem, ale polevou je potírala a lepila na ně mandle a lískový oříšek. Klasické zdobení mě lákalo a už někdy na prvním stupni základní školy jsem zkoušela sama zdobit kornoutkem s polevou. První pokusy ale nebyly moc slavné. Naštěstí mě první nezdary neodradily a zkoušela jsem to znovu a znovu.
Jak dlouho se již v pečení zdokonaluješ?
Kouzlu pečení perníčků jsem propadla na mateřské. Lákalo mě zkoušet nové a nové vzory, perníkové 3D věci – adventní věnce, chaloupky, betlémky, různé svícny… Jednou jsem byla požádána, abych upekla perníkový 3D traktor. To byla výzva!
Perníčky dokážeš nádherně a s citem nazdobit. Projevovala jsi od dětství výtvarné nadání?
Já prý držela v ruce tužku dřív, než jsem chodila. Malování a různé ruční práce byly pro mne vždy odpočinkem a zábavou. Chodila jsem na výtvarný obor do ZUŠ a později jsem si výtvarnou výchovu vybrala jako specializaci ke studiu učitelství pro 1. stupeň.
Jaké druhy perníčků vyrábíš?
Peču klasické medové perníčky provoněné skořicí. Nejraději je zdobím jen bílou polevou. Mám ráda kontrast hnědého perníčku s bílou krajkou. Zkoušela jsem ale už také použít i různé barvy.
Ten, kdo viděl Tvé nádherné perníkové betlémy, se jistě musí v duchu ptát, jak dlouho to trvá, než takovou krásu vyrobíš a dokončíš?
To přesně asi nedokážu říct. Většinou jich peču několik najednou. Mám to rozdělené, že nejdříve třeba celý den peču, další den zdobím. Zvlášť nazdobím podstavce, zvlášť samotný betlém. Potom zdobím detaily a nakonec lepím jednotlivé části dohromady. Každý kousek perníčku vezmu tedy tak pětkrát do ruky, než je hotový.
Dančo, ačkoli jsi úžasně šikovná a Tvé perníčkové zázraky jsou překrásné, je pro Tebe pečení jen koníček a způsob, jak udělat radost. Přesto se zeptám, zda je možné, aby Tě někdo oslovil v případě, že by zatoužil požádat Tě o upečení perníčků?
Netoužím se příliš zviditelnit, pečení perníčků je pro mne především radost a zábava. Ráda jimi potěším lidi kolem sebe, například když peču pro děti na Mikulášskou nadílku nebo na jiné akce.
Uvažovala jsi někdy o tom, že bys mohla uspořádat nějaký kurs nebo workshop pečení nebo zdobení perníčků?
Zatím jsem o tom nepřemýšlela, ani ke mně taková nabídka nepřišla. Ale co není, může třeba jednou být …
Děkuji moc za rozhovor a přeji, ať Tvé perníčky nadále těší Tebe coby jejich autorku, tak i všechny, kteří budou mít příležitost se jimi pokochat a ochutnat.
Lenka Šicnerová
Prosinec 2023
Vinař tělem i duší
Není to tak dávno, kdy na dnešním Těsnohlídkově náměstí stával dům, ve kterém provozoval vinotéku pan Mgr. Jiří Doležel. Každý pátek tam probíhaly ochutnávky nejrůznějších odrůd a místní milovníci dobrého vína tam rádi chodili. Když se šlo z vlaku, bývala to pro mnohé příjemná zastávka před cestou do kopců na Polanku nebo na Nivy. Zeptala jsem se tedy pana Doležela, jestli se ještě věnuje vínu:
Na vinotéku na náměstí v Bílovicích vzpomínám velmi rád. Lidé mne občas zastavují a ptají se, zda-li bych něco takového ještě neobnovil, třeba alespoň páteční ochutnávky…Já se mezitím od té doby trochu posunul. Pracoval jsem na Střední vinařské škole ve Valticích, pak prošel nějakými vinařskými provozy a teď se zabývám ekologickým vinařstvím. Mám za sebou tři roky dálkového studia na Zahradnické fakultě Mendelovy univerzity v Lednici, obor Vinařství a vinohradnictví. Pro mé kolegy – studenty připravuji speciální ochutnávky zajímavých nových rezistentních odrůd jako jsou například Sauvignac, Cabernet Jura, Cabernet Blanc, Pinotin či Ravel Blanc. Dokončuji na tohle téma bakalářskou práci a rád bych v tomto směru na akademické půdě pokračoval. Začal jsem také externě spolupracovat s Výzkumným ústavem rostlinářském v Praze – Ruzyni.
To znamená, že již víno neprodáváte?
Ale ano. Produkuji malé šarže z vlastních vinohradů, které mám po rodičích. Jsou to moje vlastní vína, cizí již neprodávám. Na podzim budu sázet nové rezistentní odrůdy. Biovinařství se začíná ve světě i u nás prosazovat stále více a hlavně mladší generace na tohle téma „slyší“. Zajímám se také o genetiku a šlechtění nových odrůd.
Myslíte, že byste mohl doporučit odrůdu, která by zde v Bílovicích plně dozrála a byla vhodná do zdejších podmínek?
Určitě. Existuje mnoho odrůd, nejen moštových, ale také stolních, které dozrávají do dobrých cukernatostí i v okrajových nevinařských oblastech a nemusíte se o ně příliš starat, protože jsou rezistentní vůči houbovým patogenům. Například Annanasnyj, Vostorg, bezsemenná modrá Glenora, Diadém, rúžový Saturn. Je jich mnoho a každým rokem přibývají další. Chce to ale alespoň trošku slunce přes den a výsadbu například podél zdi, která akumuluje teplo. Něco jsem tady v Bílovicích již doporučil a něco i vysadil.
Biovíno, můžete, prosím, ten pojem trochu více rozvést?
Jsou to vína vyrobená přirozenou cestou bez vstupu syntetických a chemických přípravků, konzervantů. Hrozny samozřejmě pocházejí z vinic, ty jsou však ošetřovány postřiky z výtažků rostlin a bylin. Žádná chemie. Letos jsem vyrobil takové Veltlínské zelené, Ryzlink vlašský a Svatovavřinecké. Kdysi to tady začali vinaři – autentisté, dnes biovína najdete v produkci i velkých vinařů jako např. Vinné sklepy Valtice, Vinařství Kutná Hora, Štěpán Maňák a další. U biovín odpadá spousta nákladů při pěstování i výrobě. Vinaři ušetří za postřiky, naftu, půda není tak uleželá a zákazníci dostávají produkt, který je opravdu přírodní. Jedni mí přátelé tvrdí, že člověk je nastaven na 130 let života. Mají svoji životní filozofii a tu se snaží nějakým způsobem dodržovat.
Lze taková vína od Vás nějak získat?
Ano. Sice již v Bílovících nebydlím, ale stále tu mám řadu přátel, i těch blízkých, poměrně často sem jezdím. Také se objevuji na tenisových kurtech v Bílovicích. Objednávka by byla možná přes telefon nebo email a následné vyzvednutí po domluvě na dohodnutém místě. Nabízím i další vlastní vína, vyrobená z hroznů z obvyklým způsobem ošetřovaných vinic – Ryzlink rýnský, Muškát moravský, Pálava, Pésecká leánka, Veltlínské zelené, Frankovka, André, Alibernet. Ceny láhve se pohybují od 100 do 150 korun českých.
Pokud by někdo potřeboval poradit ohledně výběru sazenic vinné révy pro konkrétní stanovistě, může se tedy na Vás také obrátit?
Ano, je to možné, sazenice mohu sehnat a poradím rád.
Děkuji panu Mgr. Jiřímu Doleželovi za jeho čas a ochotu k rozhovoru a ráda ještě dodám, že má na svém kontě již několik vinařských úspěchů a ocenění. Ochutnat jeho vlastnoručně a s láskou k vinařskému řemeslu vyrobená vína určitě stojí za to.
Vinař Mgr. Jiří Doležel – objednávky možné na tel. 00420 722 163 338 nebo přes email: jirka.dolezel@centrum.cz
Lenka Šicnerová
Červen 2023
Tentokrát o medu a bílovickém včelaření
K rozhovoru přijal pozvání pan Jiří Hruška, který je jedním z důvěrníků základní organizace Bílovice nad Svitavou Českého svazu včelařů.
Dobrý den, můžete se, prosím, čtenářům Bílovického zpravodaje trochu představit a říci, jak jste se dostal k práci se včelami a co na ní máte rád?
Jmenuji se Jiří Hruška a pocházím z Brna. V Bílovicích bydlím 14 roků, z toho asi 7 roků včelařím. Již v době svého mládí jsem chtěl po svém otci, abychom pořídili včely na zahradu v Moravanech, ale otec mi to rozmluvil. Tenkrát jsem si myslel, že prostě jen nechtěl včely, ale nyní vím, že měl pravdu, neboť pokud včely nemají v dostatečné blízkosti les, louky, bylinky a další pastvu, tak mají hlad. Většina monokultur na polích je pro ně sice výživná, ale může to být také zdrojem problémů. Svůj sen včelařit jsem si tedy splnil až tady v Bílovicích, když jsem se chystal do důchodu. Říkal jsem si, že budu mít více času, a tak jsem začal navštěvovat včelařské kurzy ve Vilémovicích u Jiřího Zigala, který mi umožnil získat také praxi. Mezitím jsem již začal pracovat s vlastními včelami, takže jsem mohl nové poznatky současně aplikovat i na mých včelách.
Obdivuji včely i jejich vlastnosti, obzvláště před jejich pílí mám skutečný hlubokosklon. Co mě na práci nejvíce baví, je její sepětí s přírodou, neboť včelař musí hlídat co kde kvete, jaké bude počasí, ta návaznost na přírodu je fantastická. Navíc začínám objevovat, že včelař se může učit opravdu celý život. Postupně jsem vše rozšiřoval a vloni jsem měl 11 produkčních včelstev, ze kterých jsem měl 460 kg medu. Nikdy jsem nepočítal s tím, že toho jednou bude tolik! V současné době existují také granty na studium různých chorob a genetiky včel, dotýká se to i oblastí techniky, biologie i chemie, dnešní studenti mohou na tyto granty jezdit po světě, stále je možné objevovat něco nového.
Co vše práce se včelami zahrnuje?
Podle mě je nejnáročnější včelám co nejvíce vyhovět a nezasahovat jim zbytečně do jejich chování a života. Ale přitom dbát na harmonogram kontrol, léčení a sledování vývoje včelstva, ale nechodit tam zbytečně často. V kroužku Včelaříci, který nyní vedu ve škole, chodíme ke včelám každý týden a ty včely jsou tedy poměrně rušené, takže nemají optimální klid. Včelař je v práci celý rok. Koncem ledna může být první kontrola, jestli včely přežily zimu, zda klade matka. Největší podíl práce je však od března do července. Poté jsou už včely opět v podstatě nachystané na zimu. Na podzim se provádí podzimní přeléčení proti chorobám, které v dnešní době včely bohužel mají. A v zimě se mohou opravovat nástavky, sbíjet rámky, shánět literatura a novinky, takže včelař se včelám věnuje dá se říci po celý rok.
Jsou včelaři sdruženi v nějakém svazu? Co to obnáší a jak funguje? Kolik včelařů je v našem nejbližším okolí?
Každý včelař ať již organizovaný či ne, musí být evidován jako chovatel včel u Českomoravského společnost chovatelů (ČMSCH). Oficiálním sdružením je Český svaz včelařů. U nás funguje základní organizace Bílovice nad Svitavou, nedávno měla dokonce výročí 100 let od založení, tak má opravdu dlouhou tradici. Tato organizace sdružuje také obce Řícmanice, Babice, Kanice a Ochoz. V této organizaci je zhruba 60 včelařů, z toho jich je v Bílovicích zhruba 20. Včelař však nemusí být povinně členem tohoto svazu a může včelařit sám za sebe. Musí však dodržovat nařízení Krajské hygienické stanice. To znamená především dodržovat veškerá nařízení týkající se přesunů a léčení včel a také si sám opatřovat léčiva. Způsoby včelaření u nás můžeme rozdělit na klasické, moderní a bio. V naší základní organizaci při ČSV (ZO ČSV Bílovice nad Svitavou) najdeme všechny tři výše uvedené způsoby včelaření. Vloni na podzim bylo v naší republice registrováno přibližně 800 000 včelstev. Bohužel kvůli nárůstu nemocí a mutací paralyzujících virů, dochází k rozsáhlým úhynům včelstev. Minulou zimu jich přibližně 33% uhynulo.
Pokud by chtěl někdo začít se včelařením, co byste mu poradil? Od kolika let se dá se včelařením začít a je to práce vhodná i pro děti? Jak je finančně náročné začít včelařit?
Začít se dá v podstatě kdykoli, přibližně od šesti, sedmi let jako pomocník zkušenějšího včelaře. Aby děti neodradilo hned zpočátku nějaké to včelí bodnutí, je nutné je vybavit ochrannými pomůckami, včelařskou kuklou nebo kloboukem, rukavicemi a vhodným oblečením. Oficiálním samostatným včelařem, tedy chovatelem včel, se stanete zaevidováním u Českomoravské společnost chovatelů (ČMSCH). Včelařem se může stát i osoba mladší 15- ti let. Včelaření si můžete vyzkoušet už i s jedním úlem a základním vybavením. To se dá pořídit přibližně za 10-12 tisíc, ale když už jste pevně rozhodnuti uspět a pokračovat, tak je lepší pořídit si alespoň 3 úly se včelami. Mezi nutné základní pomůcky patří kuřák, rozpěrák, smetáček a ochranné pomůcky. Hlavní podmínkou pro úspěch je možnost a výběr vhodného umístění úlů. Na rozvoj své činnosti může včelař čerpat různé dotace. O ty však může včelař žádat až po splnění současných dotačních podmínek, což je nyní nejdříve po dvouletém nepřerušovaném včelaření. Může tedy žádat o dotaci až třetím rokem činnosti.
Tady v Bílovicích působil pan docent Rybář a vedl tady včelařský kroužek mládeže (VKM) při základní škole. Před třemi lety zemřel. Shodou okolností můj syn k panu Rybářovi do VKM chodil. Já jsem ho příliš neznal, ale byl to příjemný pán, působil hlavně v Adamově. Nějaké dva roky po jeho smrti kroužek vůbec nefungoval, tak jsem se při nějaké schůzi zeptal, zda by nebylo dobré ho obnovit. A už mě v tom uvrtali! Já jsem to tak trochu předpokládal, ale ještě jsem si nebyl jistý, jestli si na to troufnu. VKM Včelaříci Časnýř vznikl vloni na podzim. Obešli jsme s Mgr. Spoustovou čtvrté a páté třídy na základní škole a fungovat začal oficiálně v říjnu. Schůzky máme prakticky každou středu hned po vyučování. Ze začátku jsme chodili ke včelám na moji včelnici. Také jsme se s dětmi zúčastnili výstavy medů s ochutnávkou, navštívili jsme výrobnu mýdel a předmětů z vosku a také Mendelovo muzeum a jeho včelín. Nyní máme dvě vlastní kroužková včelstva na terase ve stráni školního pozemku. Zdravé jádro kroužku tvoří přibližně 8 dětí, příští rok počítám, že by se mohl někdo další přidat. Při vedení VKM mi velmi pomáhá ČSV. Pořádá pro vedoucí kroužků pravidelná školení, kde si doplňuji vzdělání, aby vedení dětí v kroužku bylo co možná nejkvalifikovanější.
Jaké jsou možnosti pro občany Bílovic, pokud chtějí nakupovat med od zdejších včelařů? Kde nebo jak mohou sehnat kontakty na místní včelaře? A jak rozpoznáme kvalitu medu?
Když chcete mít svého včelaře, tak si na internetu rozkliknete mapavcelaru.cz nebo medodjirky.cz a tam si můžete najít nejbližšího včelaře. Na stránce meddojirky.cz si také najdete mnoho zajímavých informací, např. jak posoudit kvalitu medu, jak se med má rozpouštět, když zkrystalizuje. Krystalizace jako taková vlastně znamená, že je med kvalitní. Každý med krystalizuje, lesní nejpomaleji, řepkový nejrychleji, takže ten se většinou pastuje, tuhostí pak připomíná máslo. Pastovaný med už dále netuhne, krystalizace se tam zastaví již v jejím nástupu. Pastováním neztrácí med nic na své kvalitě. Med by měl být skladován v temnu do přibližně 20°C.
Kdy je nejvhodnější doba na nákup medu?
První medování bývá v květnu, potom samozřejmě v červnu a červenci. Nejlepší med pro včelaře i pro spotřebitele je ten, který se hned po vytočení prodá. Takže od května koukejte na mapu, zajímejte se, kontaktujte svého včelaře a udělejte si zásobu!
V případě zájmu o lokální med se můžete obrátit například na tyto místní včelaře (kontakty jsou uvedeny s jejich souhlasem):
Jiří Hruška, Bílovice n. Svit., tel.: 737 883662
Jarmila Jiříčková, Babice nad Svitavou 366, tel.: 603159418
Petr Mazáč, Babice nad Svitavou 187, tel. 702 082 189
Děkuji panu Hruškovi za jeho ochotu a čas, které rozhovoru věnoval a přeji mu mnoho elánu a sil nejen do jeho další práce se včelami.
A čtenářům Bílovického zpravodaje přeji sladké léto!
Lenka Šicnerová