Zde najdete články, které pro Bílovický zpravodaj a jeho pravidelnou rubriku Bylinková zastavení s Lenkou píši od června 2021. Od ledna 2023 jsem také členkou jeho redakční rady. Děkuji za důvěru a společnost inspirativních redaktorů Bílovického zpravodaje!
Vedle rubriky Bylinková zastavení s Lenkou zakládám od června 2023 v Bílovickém zpravodaji nový seriál na podporu lokálních producentů potravin, které bych tímto ráda propojila s poptávkou po kvalitním jídle a pití, které je produkováno lidmi z blízkého okolí, mimo prodejní potravinové řetězce. Chci jej realizovat formou rozhovorů se samotnými producenty, včetně představení jejich nabídky a kontaktů. Souzní to s mým pohledem na tématiku udržitelného způsobu života. Těším se na všechny zajímavé lidi, kteří se produkci jídla a pití v blízkém okolí věnují ať už profesně nebo čistě pro radost a věřím, že to bude čtenářům Bílovického zpravodaje k prospěchu ♥
Nový seriál jsem pojmenovala:
WANTED: DOBRÉ JÍDLO Z OKOLÍ!
MÍSTNÍM PRODUCENTŮM NA STOPĚ ANEB ROZHOVORY O LOKÁLNÍCH POTRAVINÁCH
Kompletní znění již zveřejněných rozhovorů k přečtení zde >>
Články pro Bílovický zpravodaj:
Bosonohé kotvení
Dnes nebudu psát o sběru bylin, semen, kvašení nebo klíčení. Nebudu psát ani o tom, co natrhat, usušit, uvařit. Ani o tom, co si z darů přírody nasypat na chleba nebo zavařit. Chci napsat pár řádků o tom, co je tak snadné, levné a přirozené. O jedné z nejjednodušších věcí pod sluncem. A přitom často tolik opomíjené!
Smrkání se smrkem
Věděli jste, že smrkat se smrkem je daleko příjemnější než smrkat bez smrku? Proč nám o tom vlastně ve škole nikdo nevyprávěl? Vždyť je to hned na první poslech nad slunce jasné!
Skutečná tma
Říká se, že ta pravá, skutečná tma tmoucí, je už velkou vzácností. Dalo by se také klidně prohlásit, že se ze tmy stalo nedostatkové zboží. Tak dlouho jsme proti ní brojili a snažili se jí ze života vypudit, až se nám to skoro povedlo ....
Září, záříš, zářím ...
Měsíc září nás nechává vstoupit do své záře. Ta se pomalu a pozvolna rozlévá kolem nás. Lesy v okolí Bílovic se pomalu nahřívají, až jednoho dne prudce vzplanou a ocitnou se v ohni barev. Rozhoří se těmi nejvroucnějšími barvami a budou se vzpínat k nebesům jako světla pochodní ...
Na divoko (červen 2023)
Na divoko
V dnešním článku bych se chtěla poklonit divokým a planě rostoucím bylinám kolem nás. Všem těm nádherným listům a květům, které si nachází místo k životu jen tak v trávě, na mezích, stráních, loukách, kolem cest. A i těm opomíjeným rostlinám, které často nazýváme plevel a vyhazujeme je od těch „ušlechtilých“ co nejdál. Protože často ani nevíme, jak velké dary si z naší cesty vlastně odhazujeme …
Divokých bylin v té nejlepší kondici je teď všude hojnost. V našich krásných Bílovicích stačí jen vyjít kousek lesní pěšinkou a ocitneme se na překrásných místech plných zázračných rostlin, které si rostou ke slunci jen tak, bez péče zahradníka. Téměř všude nám moudrá Příroda klade léčivé rostliny přímo k našim nohám.
Možná se ptáte – a co má být? Ale možná jste dostali chuť to zkusit. Zkusit je ochutnat a využít jejich léčivou a tou nejčistší energií nabitou moc. Jak je v tuto dobu co nejlépe a nejefektivněji využít? Možností je samozřejmě mnoho, ale chtěla bych vám tentokrát nabídnout recept, jak si tu divočinu opravdu naplno užít!
Ještě před pár měsíci jsem ani já nevěděla, že existuje způsob, jak si vychutnat vrchovatou mísu divokých bylin a plevelů denně. Naučila mě tomu jedna blízká duše vlastně celkem nedávno. A jde to snadno:
Jdete si ráno po zahradě. Anebo odpoledne procházkou lesem. Anebo tak něco na ten způsob. Prostě se pohybujete krajinou, nejlépe daleko od stříkaných polí a měst. Tak trochu se díváte pod nohy. Není tajemstvím, že rostliny, které potřebujeme, nám přicházejí do cesty samy. A najednou je uvidíte. Říkají si o vaši pozornost. Tuhle jitrocel, tamhle šťavnaté listy pampelišky, tam řebříček, popenec, lebeda … a o pár kroků dál se hlásí o slovo bršlice, svízel, hluchavka, merlík, ptačinec, sedmikráska, kokoška, jemné vršky kopřiv, … no co, šup s nimi zkrátka do košíku nebo do tašky (jojo, je to dobrý zvyk chodit na vycházky s plátěnou taškou v kapse😊). Je toho vmžiku plná náruč.
„Tolik bio materiálu, tolik minerálů!“ Vzdychne blahem milovník divoké stravy.
„Jejda, tolik trávy, co s tím, snad ne rovnou na talíř!“ Zalekne se nezasvěcený pozorovatel.
Nebudu to protahovat. Doma zkrátka hop s celým tím zeleným pokladem po umytí rovnou do mixéru. K tomu kousek ovoce – jablko, banán, mango, pomeranč, co kdo má rád. Nebo je snad jen v mrazáku zbytek borůvek či malin? Skvělé! Trochu vody, pár kapek oleje kvůli minerálům rozpustným v tucích a osobně přidávám i pampeliškový či jiný květový sirup a lžičku medu. A jedeme!
Za půl minuty je na stole. Pětihvězdičkový wellness pro naše buňky. Komplexní multivitaminový nápoj plný enzymů, chlorofylu, minerálů i sluneční energie. Jen si zkuste si něco takového kdekoliv objednat a zaplatit! Věřte nevěřte, je to zkrátka k nezaplacení!
Ochutnejte a uvidíte. Je docela dobře možné, že něco podobného znáte, ale i tak vás to překvapí. Jaká je to zdarma pecka.
Nevím, jak vy, ale já už se těším na zítřejší ráno a snídani.
Jakou? Přece tu šťavnatě zelenou a… na divoko!
S přáním krásných dní,
Lenka Šicnerová
Ke kořenům! (březen 2023)
Ke kořenům!
Každou chvíli se mě nyní někdo zeptá, co používám po zimě k jarní k očistě těla. Ze všech stran se na nás totiž valí reklamy na nejrůznější detoxikační kůry. Je jich tolik, že už samotné slovo „detox“ může být spíše otravné. Naši dávní i nedávní předci, kteří ještě žili bez supermarketů a e-shopů, neměli na jaře jinou volbu než dopřát svému tělu a duši očistu takovou, jakou nabízela sama příroda. Možná, že bychom se k těmto našim kořenům mohli pokusit alespoň částečně navracet.
Ke kořenům? Ano, ke kořenům!
Právě nyní je totiž síla rostlin ukrytá především v jejich kořenech. Postupně, jak bude na jaře síla rostlin stoupat vzhůru ke slunci, bude v kořenech pro nás blahodárných látek ubývat. A mimoto, kořeny rostlin mají schopnost nás po zimě krásně uzemnit. Při sběru, ale i užívání kořenů se propojujeme se zemí i sami se sebou. Kořeny bylinek nám přináší sílu, kterou jsme nechali na čas odejít a nyní je dolujeme symbolicky ze země. Skloníme se k zemi a naše ruce se jí dotýkají její životadárné síly. A třeba se přitom i rozvzpomeneme, kde naše vlastní kořeny máme nebo kde je cítíme, kam z nich směřujeme a jak nám pomáhají. Už jste někdy zkusili jarní čaj z kořene pampelišky? Ptáte se proč?
Nyní už leckdo ví nebo aspoň tuší, že superfood naší jarní přírody nejsou jahody ze Španělska nebo chia semínka z Jižní Ameriky, ale pampeliška ze zahrady nebo ze stráně za humny. Ještě předtím, než v březnu vyraší její léčivé listy, můžeme se dotknout energie, kterou zatím ukrývá ve svých kořenech. Jemně nahořklý pampeliškový kořen podporuje trávení, je bohatý na antioxidanty, vyživuje a čistí játra, žlučovody i ledviny. Také lymfu i krev, což pomáhá při různých kožních onemocněních včetně akné. Kořen pampelišky je také čím dál častěji podrobován výzkumům i kvůli možnosti léčby rakoviny.
Nyní, když už je půda často rozměklá, stačí kořen jemně vyrýt lopatkou a vyčistit. Pokud je už viditelná i růžice s poupaty, byla by škoda je do čaje nepřihodit také. Já osobně většinou pár kousků sním hned. Nahořklá chuť nám v jídelníčku často spíše chybí, ačkoli je pro naše tělo blahodárná.
A jak čaj připravit? Kousek očištěného kořene stačí nakrájet na kousky a povařit pár minut pod pokličkou. Pokud bychom kořen pampelišky používali ve směsi s jinými sušenými bylinkami, pouze se zalijí společně vroucí vodou a nechají se 15minut louhovat.
Brzy na jaře ještě před rozkvětem rostliny je možné dobře vykopnout také kořen česnáčku. Česnáček lékařský patří mezi první bylinky, které brzy na jaře vyrůstají a opravdu chutná a voní jako česnek, jeho kořen však připomíná chutí spíše křen. Jeho kořen i později lístky jsou po zimě vítaným životabudičem. Roste v zahradách zejména u dřevin, ale často ho můžeme najít na okrajích lesů, na březích rybníků i v příkopech. Najemno nakrájený kořen se hodí do jarních salátů a pomazánek. Podporuje činnost ledvin, močových cest, jater, žlučníku a hojí také dýchací cesty. Je výborný při vyčerpání a jarní únavě.
Na bílovických stráních, a často dokonce přímo v obci podél cest, můžeme najít křen. Ten je nejen oblíbenou gastronomickou pochutinou, ale také skvělým pomocníkem při viróze, bronchitidě a kašli. Vzhledem k tomu, že je jeho působení silné, nedoporučuje se dlouhodobě používat více než lžíci nastrouhaného kořenu denně. Chuť křenu zjemní kombinace s jablky a výborný je také s medem.
Další bylinou, jejíž kořen se dá jíst i jako divoká zelenina s velmi silnou energií, je lopuch. Je to ta stejná rostlina, na které rostou dětmi oblíbené bodláky neboli kudlibabky (někde se jim také říká kudlačky nebo čumbrky). Kolem Bílovic jich roste plno. Lopuch je však dvouletka a kořeny se sbírají jen v prvním roce, když rostlina vytváří přízemní růžici. V druhém roce, když lopuch vykvete, bývá kořen již zdřevnatělý. Pokud byste tedy letos na jaře chtěli ochutnat čaj z kořene lopuchu a nemáte ho z podzimu nasušený, je potřeba si ho koupit. Lopuch se kdysi považoval za lék proti všem nemocem. Hodí se výborně jako součást jarní kůry. Má čistící, antibiotické a protiplísňové účinky a někteří terapeuti zařazují lopuch mezi byliny pomáhající léčit nádory.
Na zevní použití se také hodí kostival lékařský. Mast z jeho kořene dokáže účinně ulevit například při zánětu kloubu, při natažení svalu, zlomeninách i na modřiny. Pomáhá ale i při křečových žílách a na špatně se hojící rány. V okolí Bílovic jsem zatím naleziště kostivalu neobjevila, tak je to na vás!
Takže na březnovou vycházku je nejlepší vyrazit s lopatkou!
Kéž si to užijete a kořeny naší země vám darují svou sílu,
Vám přeje,
Lenka Šicnerová
Milí čtenáři,
od příštího čísla bych chtěla na stránkách Bílovického zpravodaje vytvořit seriál, ve kterém bychom se mohli postupně seznamovat s lidmi, kteří v našem blízkém okolí pěstují, produkují nebo vyrábí lokální nebo domácí potraviny a jedlé produkty. Rádi bychom tak zde nabídli těmto producentům možnost jejich představení a čtenářům zase příležitost je poznat, využít jejich nabídku a podpořit je.
Proto bych vás ráda vyzvala a pobídla: Pokud sami něco takového nabízíte anebo o někom takovém v našem blízkém či vzdálenějším okolí víte a chtěli byste ho tímto způsobem zviditelnit či podpořit a sdílet s ostatními možnost využití jeho/jejich nabídky, zašlete mi prosím případné tipy na můj email goetz.lena@seznam.cz
Předem vám děkuji!
(Před)vánoční klíčení (prosinec 2022)
(Před) vánoční klíčení
Ó ano, tradiční předvánoční přípravy a shony nabírají na obrátkách. V kombinaci s logistikou všedních dní často jedeme na doraz. V posledních letech však ve mně klíčí tušení, že jsme to jen a pouze my sami, kdo se těmto procesům a očekáváním vydává napospas.
Co nás vlastně naplňuje radostí, kterou si tak rádi s obdobím Vánoc spojujeme? Skutečnou vnitřní radostí, která se nezakládá na výkonech ani objemech a ani na tom, co od nás čekají druzí? Takovou, která pramení z vědomí smysluplnosti našeho konání a přináší nám naplnění. V souladu s námi samými, aniž by nás vyčerpávala. Radostí, která nás zevnitř rozsvítí a je natolik pravdivá, že svou záři rozlije i na lidi kolem nás.
Tu radost si nosíme každý v sobě. Někdy je skrytá pod nánosy všech možných vrstev. Ale vždycky tam někde je. A může se stát vnitřním kompasem i nadějí, že jediným ukazatelem směru nemusí být „co by se mělo a co by se nemělo“ ani ono „co je správné a co správné není“. Když ji najdeme a necháme zazářit, budeme mít dost světla i pro druhé. Ať už jsou Vánoce před námi nebo za námi…
A proto dnes i o tom klíčení. Neboť právě nyní, v období zimy, může být symbolem nového života, síly a důvěry. V křesťanské i pohanské tradici se spolu s obdobím Vánoc rodí něco velmi vzácného. A spolu s novým životem máme příležitost probudit světlo i v nás.
Víte, že k tradičním vánočním i postním pokrmům patří právě klíčení semen? Ano, je to zázrak, neboť proces klíčení aktivuje v semenech životu prospěšné látky. A protože to lidé odnepaměti věděli, nechávali si naklíčit všemožná zrnka. V našich krajích to býval obvykle hrách, oves nebo špaldová pšenice. Z toho všeho se pak následně vařilo, kombinovalo a dochucovalo, především cibulí a česnekem, sušenou majoránkou, petrželovou natí nebo libečkem a samozřejmě solí.
Pučálka
Pro klíčení bylo zvykem používat i slovo pučení. Odtud název pučálka, což je staročeský pokrm, jehož základem je hrách. Ten se nechá nejprve nabobtnat a pak naklíčit. Toto jednoduché, ale výborné jídlo se vyskytovalo na stolech v průběhu Štědrého dne i během postní doby. Zkuste ho ochutnat!
Nechat si naklíčit hrách není nijak složité. Stačí jej ve sklenici zalít vodou tak, aby byl ponořený a nechat 24 hodin stát. Poté vodu slijeme, hrách propláchneme a znovu zalijeme čerstvou vodou, která se nechá vytéct. Kdo má doma klíčidlo, zvládne to hravě. Mně osobně se osvědčil i jednoduchý systém, kdy větší sklenici převážu gázou a utěsním gumičkou. Postavím pak šikmo dnem vzhůru (ne zcela kolmo) a opřu například o okraj misky tak, aby přebytečná voda mohla odtéct. Velmi brzy se objeví klíčky, čímž je základní ingredience hotová. Poté se už pouze osmaží na másle nebo na sádle na pánvi či v troubě. Pučálku je možné si vychutnat naslano s cibulkou a kysaným zelím nebo na sladko s medem a zakysanou smetanou či jako zdravé „uzobávání“ úplně samotnou. Podobně jako u hrachu můžeme nechat naklíčit i obilí. Ideální je pšenice špalda nebo oves. Klíčky z obilek se před pražením většinou olámaly a vkládaly do kaší, polévek či salátů. Při opékání se totiž mohou spálit.
Ale od vaření zpět ke klíčení…
Zkusme sami sobě dopřát tu radost, oprostit se od všech těch očekávání, která sami sobě často před Vánoci nakládáme a nechat v sobě raději vzklíčit semínko naděje. Potřebuje naší péči a my zase jeho světlo. Kéž nám svítí na cestu a my s ním.
S úctou ke všem čtenářům Bílovického zpravodaje,
Lenka Šicnerová
Hojnost v nás (září 2022)
Hojnost v nás
Už velmi brzy nastane okamžik podzimní rovnodennosti, kterou si lidstvo odnepaměti spojuje s vyrovnaností a hojností. Přichází rovnováha mezi dnem a nocí, mezi vnějším a vnitřním světem. Cítíme vděčnost za úrodu, ale zároveň víme, že se nezadržitelně blíží její konec. S ubývajícím světlem se pak postupně obracíme dovnitř, do svého nitra, do duše. Nastává čas sklidit, co jsme zaseli, přijmout odměnu a také poděkovat za plody a hojnost, kterých se nám dostalo.
Napadá mne, všimli jste si také, jak je dnešní doba plná nabídek seminářů, webinářů i online kurzů na téma „hojnost“? Jak si hojnost přitáhnout, jak ji mít, jak si jí udržet. Jak zjistit, kde ta hojnost vězí a kdy už tu konečně bude. A také finanční hojnost skloňovaná ve všech pádech… a za to jsme ochotni si často pěkně připlatit. Zdá se, že je to téma, které nás nenechává v klidu.
Přitom si každý z nás pod tím slovem představí něco jiného. S mnoha tématy v životě je to vlastně tak. A jak se nám svět s přibývajícím věkem a všemožnými změnami otevírá z více úrovní a úhlů, významy se nám navíc v čase proměňují. Slovo zdraví pro nás v roli rodičů není tím stejným pojmem jako když jsme byli dětmi. Láska na prahu padesátky má jiný dosah než v období dospívání. A stejně tak i hojnost může mít mnoho podob.
Lidé mají častokrát mnohá přání. Některá jen v srdci tiše šeptají, že mohou ještě počkat. Ale některá jsou silnější a derou se na povrch. A člověk má někdy pocit, že ta pravá hojnost přijde teprve tehdy, až budou všechna přání naplněna.
Ale je možné, že to tu vlastně všechno už je. A je jen na nás, zda dokážeme tu hojnost, které se nám právě teď dostává, naplno žít a prožít. Možná totiž jen ona čeká na nás. Až ji objevíme. Až si jí všimneme…
Jablka jako vzpomínka na podzimní úrodu. Sklenice s malinovou marmeládou a sušená třezalka ve špajzce. Bosé nohy v trávě a voda, která ještě stále umí zpívat. A taky horký chleba z pekárny. Kopřivový čaj s medem, projevená vděčnost. Rodina u společného stolu…
A jaká je ta Vaše hojnost?
Kéž se Vám jí dostává mírou vrchovatou,
Vám ze srdce přeje
Lenka Šicnerová
Naše místo na Zemi (červen 2022)
Naše místo na Zemi
My všichni, kteří právě čteme toto číslo Bílovického zpravodaje, máme k Bílovicím nad Svitavou nějaký vztah. Naše životy se propojily s tímto místem na Zemi. Jak se to stalo? Co nebo kdo nás s ním spojuje? Proč právě tady? Každý z nás má svůj příběh.
Cesta každého jednoho z nás byla jiná. Ať už zde vyrostl v domě svých předků anebo při „náhodné“ návštěvě zahořel k tomuto kraji láskou. A zůstal. Anebo naopak zůstat nechtěl, ale z nějakého důvodu potřeboval, musel. Ale pro mnohé z nás to bylo úplně jinak… Proč tedy právě tady a teď na tomto místě naší planety žijeme? To víme jen my sami.
Mě například přidržel na tomto místě strom. Tedy Strom. Věřili byste?
Kdo ví, co by se stalo, kdybych se jednoho dne nebyla rozhodla pro záchranu jednoho stromu. S plným vědomím překážek a těžkostí, které na mě na té cestě čekají. Ale ten Strom stojí a je krásný. A také kvůli němu jsem tu i já.
Ale od začátku. Kdysi v dětství jsme v jedné ze tříd základní školy dostali téma pro domácí slohovou práci. Téma znělo: Můj strom. Vzpomínám si, že když jsem později doma nad tím zadáním seděla, cítila jsem prázdnotu a smutek. Vyrůstala jsem v paneláku na obrovském sídlišti krajského města až na druhém konci republiky. Ten kraj kolem města byl snad krásný, ale pro malé dítě ze sídliště bylo do přírody daleko. Žádný svůj strom jsem neměla. Z nevelkých pásů trávy mezi betonem se sice sem tam něco jako stromek dralo, ale větve byly polámané od náporu dětí všeho věku. Z mladých stromků zůstávala většinou jen torza, která neměla sílu dospět.
Seděla jsem tenkrát nad tím úkolem v bytě našeho paneláku a srdce mi plakalo. Celou slohovou práci jsem si vymyslela. Ale právě tehdy moje srdce zatoužilo „mít svůj strom“. Pamatuji si na to mnou do hlubin vesmíru vyslovené přání velmi dobře.
V tomto ohledu máme tady v bílovickém kraji světa štěstí. Stromy nám tu mávají na pozdrav každý den, stačí jen zvednout hlavu! Ptáci v jejich korunách nás provázejí snad po celý rok. Síla těch stromových osobností, které nás obklopují, je nádherná. A energie čerpaná z jejich blízkosti nám může být kdykoliv posilou.
Naši předkové si stromů i lesů velmi vážili. A to nejen kvůli dřevu. Věděli, že stromy jsou zdrojem mnoha blahodárných látek a uměli z nich s pokorou čerpat. Ať už se jedná o plody stromů, ale také listy (bříza, líska, ořech královský…), mladé výhonky jehličí (smrk, borovice…), kůru (dub, olše, vrba…), květy (lípa, ovocné stromy…), pupeny (nakládané do alkoholu a využívané jako tinktura), mízu (bříza…), pryskyřici jehličnanů, či vůně (šeřík…).
Že stromy mezi sebou komunikují a spolupracují nejen nad zemí, ale především pod jejím povrchem, je prokázané již dlouho. Ale mohou stromy komunikovat i s lidmi? Jsem přesvědčená, že pokud se lidské srdce ztiší a naslouchá, promlouvají nám do duše velmi hluboce.
Naše planeta se mnohokrát otočila kolem svého Slunce, než se jedno dávné dětské přání dočkalo svého naplnění. Ten můj strom se objevil zde v Bílovicích a byla to láska na první pohled. Byla jsem u toho, když mu hrozilo skácení. Nakonec zůstal. Naše cesty se spojily a od té doby je mou kotvou a jeho koruna domovem srdce. Ano, někdy si přání počká i třicet let, než nám v pravou chvíli ukáže, že zázraky se dějí. A to je vlastně můj bílovický příběh.
A jaký je ten váš…?
S láskou a pokorou k tomuto kraji,
Lenka Šicnerová
Osm statečných aneb co si teď najdeme venku na talíř (březen 2022)
O kašli a svobodě
Tentokrát bych vám, čtenářům Bílovického zpravodaje, chtěla nabídnout několik praktických tipů, které se dají v této době využít. Mnoho lidí během podzimu a zimy potrápí kašel. Na to, jak k němu přistupovat, existuje nepřeberné množství možností a jednou z nich je také síla bylinek. Některé tradiční recepty a zkušenosti našich předků nám mohou skutečně ulevit.
Bylinek, které dokáží zasáhnout proti kašli, je mnoho. Tradiční léčitelství přistupuje rozdílně ke kašli suchému a vlhkému. Na suchý, dráždivý kašel jsou doporučovány bylinky slizovité, které obsahují léčivý sliz. Patří sem například sléz maurský, divizna, jitrocel, proskurník, podběl, černý bez, plicník, zázvor či violka. Bylinná směs na suchý kašel sestává ze stejného dílu proskurníku (kořen), divizny, květu černého bezu a lípy.
Na vlhký kašel se naopak doporučují bylinky s obsahem saponinů, které tělu usnadňují vykašlávání. To jsou například prvosenka, kořen lékořice a bylinky siličnaté – máta, bazalka, anýz, majoránka, tymián, mateřídouška nebo fenykl. Pomoci může také šalvěj.
Zázraky však umí dělat také naše stará dobrá cibule. Cibulový sirup si vyrobíme tak, že ji pokrájíme na kostičky a ve skleničce promícháme s medem. Uzavřeme a necháme přes noc stát. Druhý den scedíme a sirup podáváme do lžičkách. Spotřebován by měl být nejpozději do 48 hodin. Stejným způsobem lze vyrobit i sirup česnekový. Velmi známá je také výroba sirupu proti kašli z jitrocele kopinatého (nově se za stejně účinný považuje též jeho dříve opomíjený příbuzný jitrocel větší). Sirup je často připravován prosypáváním cukrem metodou zastudena. Osobně volím raději postup macerování a následného provaření. Stejně tak lze připravit i výtečný sirup ze smrkových výhonků, pampeliškový, tymiánový nebo známý bezový sirup. Delší redukcí tekutiny lze dosáhnout výtečné medovité konzistence.
Ráda bych ještě připojila dvě rady známého léčitele pana pátera Ferdy ze Sušice. Ten doporučoval proti kašli tento čaj: 1 lžíce řebříčku, 7 kusů hřebíčku, 1 lžíce podbělu, 1 lžíce kmínu, 1 lžíce dubové kůry, lžička citronu a lžíce medu, vše do 1/2l vody 8 min. vařit, ihned scedit. Pít denně po dobu 7-14 dní.
Pan páter Ferda také doporučoval starou osvědčenou metodu, tzv. křenovou placku. Ta se připraví tak, že se nastrouhá 20 dkg syrových brambor, vymačká se z nich voda a dobře se smíchají se 3 -mi lžícemi nastrouhaného křenu. Takto připravená křenová placka se pak přiloží cca po dobu 20 -ti minut na místo pravé plíce a na tutéž dobu také na plíci levou. Doporučuje se místo před tím namastit sádlem a křenovou placku pokládat přes gázu (nemusí být).
Lidové léčitelství přistupovalo k člověku vždy s pokorou. S nadějí, ale i odevzdáním. A také s důvěrou v sílu přírody i lidskosti. Ve víře v dary, které můžeme všichni přijímat.
Původně jsem chtěla psát o hojnosti. O životní hojnosti i o hojnosti zdraví. A ten článek jsem i napsala. Ale před odesláním článku do redakce jsem si uvědomila, že je tu něco, co je aktuálnější. Něco, co je tak důležité, až to bolí. Až nás to bolí všechny.
Mnoho našich předků bojovalo za svobodu. Někteří pro ni padli. Mnozí se vzdali všeho, co měli, ale nevzdali se víry v ní. Ten pocit, jaké to je, nemuset o ni bojovat, ten jsme zažili. Není to ještě tak dávno, kdy jsem věřila, že už nám jí jen tak někdo nemůže vzít.
Jak moc jsem se mýlila!
Všichni jsme na jedné lodi a plujeme stejným směrem. Zda se ta loď udrží i na rozbouřených vlnách této doby, to se nám ukáže. Ale to vzácné, co si můžeme vzájemně darovat i nyní a díky čemu dokážeme zůstat spolu, je svoboda.
Přeji vám sílu vidět to dobré kolem nás i v nás.
A také naději, že světlo Vánoc, ale také svobody, zasvítí a nezhasne…
Krásné svátky vám přeje
Lenka Šicnerová
Lenka Šicnerová
To je ale svízel! A nebo ne ..?
Kdo by jí neznal… Umí se nám omotat kolem nohou tak silně, že se musíme zastavit. A podívat se, co nám brání v chůzi dál… A ona to svízel. A ještě k tomu přítula!
Ke svému jménu nepřišla tahle rostlinka určitě náhodou. Lepkavost a přilnavost jejích někdy dokonce až 1m dlouhých stonků je opravdu celkem nepříjemná a svými jemnými ostny si dokáže své okolí i nás kolemjdoucí pěkně „zaháčkovat“. A ani sundávání kuliček svízele z oblečení nebývá vítanou zábavou. Setkání se svízelí „face to face“ bývá zkrátka na první dobrou spíš otrava.
Také v zahradě nebo během procházky po louce nám tahle rostlinka bude asi připadat pohledově nezajímavá. Ale ačkoli ji můžeme vnímat spíše jako nevzhledný plevel, rozhodně neplatí, že by nám neměla co nabídnout. Víte o tom, že tahle obtěžující a vzhledově nevýrazná rostlinka dokáže svou silou dokonce paradoxně s nejednou svízelí pořádně zatočit? Však to asi znáte také – „Similia similibus curentur“ neboli „podobné se léčí podobným.“
Z mladých výhonků svízele přítuly (Galium aparine) se podle lidového léčitelství připravuje vynikající čistící tonikum. Čerstvá nať je silné diuretikum a prostředek k čistění mízy a k léčení oteklých nebo zvětšených mízních uzlin. Využívá se při křečích, chudokrevnosti i vodnatelnosti.
Tato bylinka je výborný prostředek k čištění krve při ekzémech a užívá se také při kožních onemocněních a stavech, kdy se tělo nedokáže samo zbavit jedů. Pokud do nálevu namočíme složenou gázu, můžeme jí použít na popáleniny, škrábnutí, vředy, nehojící se rány a další záněty kůže.
Nálev ze svízele bývá také vhodným nápojem při horečkách. V bylinných směsích se dokonce využívá při onemocněních močové soustavy, ledvin i jater. Pomáhá také při potížích se šupinatěním vlasové pokožky. A protože současně snižuje chuť k jídlu, úspěšně se jí užívá v boji proti otylosti 😊 A dá se také vypozorovat, že psi se na svízeli někdy dokonce pasou!
A jak je to tedy s tím jménem? Co nám může svízel na naší cestě přinést a nabídnout?
Ta na louce… mnoho dobrého.
A ta v životě? Možná je to podobné…
Tak až nám opět nějaká svízel sváže nohy, ať už deštivé počasí, dopravní zácpa, hloupé řeči nebo nesnesitelné vedro… možná je to jen příležitost ke zpomalení a obratu dovnitř. A třeba tam někde blízko, jen krok od nás, najdeme lék na naši bolest.
Možná je ta svízel na naší cestě jen nutná stopka, která nás má zastavit. A přimět rozhlédnout se kolem sebe nebo pohlédnout i jinam než tam, kam právě s velkým spěchem směřujeme. Někdy pro nás může být dokonce tím největším darem. Bez té svízelové brzdy bychom to totiž často nejspíš propásli. Protože možná právě v tu chvíli a na tom místě se ukrývá naše pravá radost.
To vám ze srdce přeje Bylinka Lenka Šicnerová
Více bylinkové inspirace pak můžete najít i na bylinkalenka.cz
Bylinky noci svatojánské (červen 2021)
Bylinky noci svatojánské
Říká se, že je magická a slaví se snad od pradávna. Svatojánská noc spojuje 23. a 24. červen, kdy je v křesťanské tradici slaven svátek sv. Jana Křtitele. Ten navazuje na oslavy letního slunovratu, kdy Slunce vstupuje do znamení Raka. Keltové v tu dobu zapalovali rituální ohně a věřili, že ožívají síly země, slunce a vody.
Podle tradice jsou bylinky nasbírané v tuto dobu křtěné svatým Janem a nabývají kouzelnou moc. Dokáží pak zahnat nejrůznější ne-moci, přivábit milého i ochránit rodinu před zlými silami. Svatojánské byliny se sbírají buď v noci před východem slunce nebo až při poledním zvonění o svátku sv. Jana.
Co tedy patří mezi svatojánské bylinky?
Nejdůležitější a nejtajemnější svatojánskou bylinou je třezalka tečkovaná. Možná ji objevíte na některé lesní pasece, neboť se jí v okolí Bílovic daří. Pokud její květy rozemneme mezi prsty, ulpí nám na nich červené barvivo, které je od nepaměti spojováno s krví svatého Jana. Odtud její označení “krevníček” nebo také “milovníček”.
Aby si kytice zachovala svou kouzelnou sílu, musí sestávat z devatero druhů. Kromě třezalky sem patří komonice a mařinka, dále mateřídouška, měsíček, devětsil, heřmánek, devaterník, pelyněk, rozchodník, kopretina, chrpa, hvozdík, pomněnka, dobromysl, šípková růže, zvonek, řebříček, kontryhel, bludníček, mydlice, jelení skok, květy černého bezu či ratolesti lípy. O kapradí se věřilo, že o svatojánské půlnoci vykvétá a modravě světélkuje. V tu chvíli je jeho síla natolik magická, že umožní člověku stát se neviditelným nebo rozumět řeči zvířat.
Až budeme mít v košíku devatero bylin, můžeme se projít k některé z bílovických studánek. Věděli jste, že voda o svatojánské noci omlazuje a smývá vrásky z tváře i starosti ze srdce? Zkusme si tedy omýt tvář, napít se… a podívat se na svět kolem nás i v nás novýma očima.
Ráda se s vámi podělím o dva svatojánské recepty. Prvním je třezalkový (Janův) olej. Léčí kožní rány, zastavuje krvácení, zahřívá, uvolňuje křeče, působí proti virům i bolestem zad. Používá se také na výrony, otoky, pohmožděniny i jako olej po koupeli. Po použití oleje však pozor na pobyt na slunci, třezalka totiž zvyšuje citlivost kůže na světlo!
Jak si tedy Janův olej snadno připravíme? Květy a poupata třezalky nasbíráme nejlépe kolem poledne za slunného dne, kdy jsou rostliny suché. Vsypeme je do uzavíratelné nádoby a zalijeme olejem, který je nám příjemný tak, aby byly květy úplně ponořené. Uzavřeme a necháme 3–6 týdnů stát na slunném místě. Občas protřepeme nebo otevřeme a otřeme z víčka případné kapky zkondenzované vody. Olej postupně jako zázrakem zčervená. Poté scedíme přes plátno, květy vymačkáme. Uchováváme na stinném místě v uzavřené nádobě.
Můžeme si také připravit ozdravný nápoj z bylin, kterými jsou kopřiva, přeslička, listy pampelišky, jitrocele, řebříčku, vlašského ořechu, břízy, jetele a květy sedmikrásky a měsíčku. Podle lidového receptu je potřeba použít od každé byliny tři kusy, zalít litrem vroucí vody a nechat ustát. Čaj rozdělený mezi všechny členy rodiny přinese pak všem společné zdraví.
Přeji vám krásné chvíle se svatojánským kvítím!
Lenka Šicnerová
Více o autorce i svatojánské bylince třezalce najdete na bylinkalenka.cz
